OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Milovníci brutálního death metalu a grindcoru z Brna a okolí měli v úterý 26.10. jedinečnou možnost po dlouhé době navštívit opravdu zajímavou akci. Kromě domácí stálice GODLESS TRUTH a poslední dobou stále se lepšících Belgičanů PREJUDICE, táhli do útrob brooklynské kobky především death/grindoví řezníci z exotického ostrůvku Malta - BEHEADED.
Pln očekávání opouštím hodinu Obchodního jednání o trochu dříve, na koleji oblékám příhodný dres a následně zachycuji tu správnou šalinu (jak odporný dokáže být ten brněnský dialekt), která mi zabezpečí účast na akci hned od prvních minut. Začátek seance se ale k nespokojenosti přihlížejících stále posouvá a výsledkem je to, že první kapela večera - RE-INTOXICATION - začíná už bezmála se třičtvrtěhodinovým zpožděním. Jaké to bylo? Měl to být "grind/crust as fuck" - ale nebyl a nebylo to ani cokoliv jiného. Jediným účelem zoufalé změti zvuků mělo být nejspíše pobavení zatím ještě ne příliš početného zástupu mániček. Samozřejmě se nepovedlo ani to, a tak se s očima v sloup odebírám ke svůdné černooké slečně na báru, která mi vydává moji dnešní první Mattonku a navrací tak zpět úsměv na mé líce.
SMASHED FACE už bylo jiné kafe, sice slabší, ale přeci jen kafe. Sympatická začínající kapela z Velké Bíteše, jenž se jala holdovat brutálnímu death metalu čistě americké provenience, vcelku potěšila a navíc i částečně rozhýbala stále mírně apatické publikum. V závěru setu SMASHED FACE navíc pokřtili velkopopovickým mokem své první CD "Human: Earth Parasite”, které bylo následně vrženo do prvních řad. Třetím pánem na holení byli veleznámí GODLESS TRUTH z Olomóca, první ze dvou kapel na které jsem se vyloženě těšil. Na Brutal Assaultu jsem je díky nepříznivému hracímu času bohužel propásl, ale v brooklynském podzemí tomu bylo jinak. Set jsem si užil znamenitě a soudě podle živě reagujícího obecenstva jsem rozhodně nebyl sám. Logicky se čerpalo ze zbrusu nového alba "Arrogance Of The Supreme Power" ("Perceived Mockery", "Mission Fuck Off", atd. – máme se na co těšit) přičemž zazněly i skladby z předešlého opusu "SelfRealization", konkrétně to byly "Disdain" a "Predetermined Disfiguration“. Dodám, že ostatní atributy setu, jako nasazení kapely nebo zvuk, byly na vysoké úrovni.
Po krátké přestávce nastupují grindoví Poláci SQUASH BOWELS a bylo na co se dívat. Za bicí usedá vyzáblý potetovaný panáček (jeho výkon byl však úctyhodný), místo napravo zaujímá silnější kytarista hovězího typu a jako poslední konečně přispěchá frontman (bg/zpěv), který jako by z oka vypadl Petru Hrdličkovi z jisté nejmenované formace, jejíž celý set na koncertě v Příčovech prožil redakční maskot, kolega Louža, s ústy otevřenými dokořán. Nejsem znalcem tvorby SQUASH BOWELS a ani po této akci to nehodlám výrazněji napravovat. Ne že by se mi jejich set nelíbil, to ne, jen mě čistý grind jako takový až na specifické výjimky vůbec neoslovuje. Podle reakcí těch zasvěcenějších se ale jednalo o standardní brusnou práci. Jelikož se horko v sále stává velmi nepříjemným, jsem nucen vážit další cestu pro Mattoniho kyselku, kterou mě opět obdaří sličná černovláska ten večer disponující velmi slušivým obojkem, dále pak umělým štírem a jinými vkusnými doplňky. Předposlední účinkujícím jsou PREJUDICE, u nás vcelku známé, ale nepříliš vychvalované těleso. Na jejich adresu jsem slyšel převážně negativní reference, hlavně co se kvality live výkonu týče. Belgičané ale ukázali pravý opak a svým zajímavých technickým death metalem dokázali přetáhnout většinu diváků na svoji stranu. Live výkon nepůsobil v žádném případě ospale, naopak byl plný energie, zvláště doprovodný kytarista byl k neutahání. PREJUDICE velmi překvapili a před vystoupením apokalyptického orchestru z Malty dokázali navodit tu správnou atmosféru.
Na BEHEADED jsem se přesunul co nejblíže k pódiu abych měl na snědou drtící smečku ten správný výhled. Pětihlavá saň z La Vallety na sebe nenechává dlouho čekat a něco po jedenácté hodině vtrhává na pódium. Od úvodních tónů se v prvních řadách rozpoutává řádný moshing, mlýnice loktů a pěstí je opravdu velmi drsná a proto v zájmu svého zdravého chrupu raději mírně odstupuji do pozadí. BEHEADED slušně fúzují výhradně zaoceánské extrémní spolky - DYING FETUS a NILE počínaje a CRYPTOPSY konče. Vysokorychlostní ničivý grinding death jako víno. Hrálo se převážně z posledního výborného alba "Recounts Of Disembodiment" (“Consecrated Absurdities“, “Fed Upon Odium“…) a MCD "Resurgence Of Oblivion" (title song, “Extortion Of Benevolence“). Malťané předhodili i ukázku (nad poměry melodickou) z připravovaného nového alba “Omnious Bloodline“, které by se mělo objevit co nejdříve. Exotická návštěva ze středomoří tedy v žádném případě nezklamala a dokázala, že přední místo v death/grindové škatulce nezaujímá vůbec náhodou.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.